nerad (zast. a nář. nerád Ner., Baar) (j. ž. -a, s. -o, mn. m. -i, ž. -y, s. -a, zř. 2. st. neraději) příd. s význ. příslovečným 1. s nechutí, s nelibostí, s odporem, neochotně: n. chodit do školy; n. se loučit s někým; dělá n. tuhle práci; n-a to slyší; o tom se n-o mluví; n-i by, aby se práce zmeškala bylo by jim nemilé; dítě (jí) n-o kaši nechutná mu; mít někoho, něco n. nemít ho, to v lásce; matka čím dále, tím neraději viděla Petra na dvoře (Herb.); je n., že... lituje, nelibě nese; ♦ rád n., musí tam jít bez zřetele k své vůli, přání, odporu 2. proti své vůli; neúmyslně, nechtíc, bezděky, nevědomky: vrazil do chodce n.; n. se ho dotkl zlým slovem; hovor. já n. nechtěl jsem to udělat 3. řidč. nesnadno, stěží, sotva: to, na co nejvíce se těšíváme, nejneraději se vyplnívá (Svět.)