nerozlučný, nerozlučitelný příd. takový, kt. nemůže být oddělen, odloučen: neoddělitelný: n. společník; n-í přátelé; n-é pojmy; n. svazek; tanec bývá n. se zpěvem; → přísl. nerozlučně, nerozlučitelně: n. spojen, připoután; → podst. nerozlučnost, nerozlučitelnost, -i ž.