neschopný příd. (v přísudku a v doplňku zprav. v tvaru jmenném neschopen, -pna, -pno) 1. (čeho, k čemu) nemající vlastnosti, dovednosti potřebné ke konání, vykonávání něčeho; nezpůsobilý: po úrazu byl dlouho n-en pohybu; n. zvládnout úkol; je n-en se soustředit; n. lži; uznat n-m k vojenské službě 2. vůbec nemající dostatečné schopnosti k práci ap.: n-á hlava; n. pracovník; pracovně n.; → přísl. neschopně; → podst. neschopnost, -i ž.: n. bránit se; n. k práci; veř. spr. pracovní n.