nesmrtelný (bás. nesmrtný) příd. 1. (v náb. představách) nepodléhající, nepodrobený smrti, zániku, věčně žijící, nikdy neumírající: n-á duše; n-tní bohové (Vrchl.) 2. navždy slavný, na věky proslulý: n. pěvec Kytice; n-é umění; n-é básnické dílo; n-tné písně (Čech); expr. n-é zásluhy, hrdinství nepomíjející, nehynoucí, velké; hovor. n-á ostuda velká; — zpodst. nesmrtelný, -ého m. 1. čestný název členů Francouzské akademie (zř. expr. i o členech akademií jiných): všechno prý odkáže (Hlávka) Akademii — těšili sebe a nespokojence naši n-í (Mach.) 2. (v náb. představách) bůh: proč n-ch být chtěl Marsyas druh? (Vrchl.); — zpodst. *nesmrtelno, -a s. věčnost: dech n-a (Slád.); → přísl. nesmrtelně: expr. n. se o něco zasloužit; hovor. n. se blamovat velice; → podst. nesmrtelnost (bás. nesmrtnost), -i ž.: nápoj n-i; křídla n-tnosti (Šal.); náb. n. duše