nespojitý příd. nespojený, oddělený; nesouvislý, přerušovaný: n-á hmota nesoudržná; řada n-ch pruhů; – n-é pocity; mat. n-á funkce přetržitá; jaz. řidč. n-á přechodníková vazba absolutní; → přísl. nespojitě; → podst. nespojitost, -i ž.