nesporný příd. takový, o kt. nemůže být sporu, pochyb; nepochybný, jistý, nepopíratelný, zřejmý, samozřejmý, zřetelný, zaručený: n-á většina; n-é nadání; n. úspěch; n-á příbuznost slovanských jazyků; práv. dř. n-á skutečnost jejíž pravdivost pokládá soud za zjištěnou bez vlastního zkoumání, poněvadž se tvrzení účastníků o ní shodují; n-é řízení v kt. účastníci nestojí proti sobě jako žalobce a žalovaný; → přísl. nesporně: mít n. velký vliv; má n. pravdu; → podst. nespornost, -i ž.