neukojitelný, kniž. neúkojný příd. takový, kt. nemůže být ukojen, upokojen, utišen: n-á touha, vášeň; n-á zvídavost; n. hlad; n-á žízeň; → přísl. neukojitelně, kniž. neúkojně: hlad se ozval n.; → podst. neukojitelnost, kniž. neúkojnost, -i ž.