neurčitý příd. nemající přesnou n. zřejmou podobu, přesný n. zřejmý tvar, rozsah ap.; nedosti dobře určený n. určitelný; nezřetelný, nejasný, matný, nevýrazný, nepřesný: n-é obrysy budov; n. zápach; budova n-ého stylu nevyhraněného; žena n-ého věku; n-á vzpomínka; n-á odpověď nijaká; n. strach; jaz. n-á zájmena kt. blíže neurčují, o kom n. o čem je řeč, n. to určují jen obecně (op. určitá); n-é číslovky (op. určité); n-é tvary slovesné kt. nevyjadřují mluvnickou osobu; n-é tvary přídavných jmen (řidč.) jmenné; n. člen (v někt. jazycích) pomocné slovo spojované s podst. jm., naznačující jeho neurčenost (a někdy i rod); poněk. zast. n. způsob infinitiv; — zpodst. neurčito, -a s.: hledět do n-a; odložit něco na n.; → přísl. neurčitě: n. se rýsovat; n. modrá barva; n. něco slíbit; n. cítit; → podst. neurčitost, -i ž.