nevidomý příd. 1. neschopný vidět, nemající zrak; slepý: byla n-á; n. na jedno oko; jde jako n.; n. pro něco; n-é oči; přen. tys vášní zaslepený, n. (Klicp.) 2. řidč. nevidoucí, nepozorující (co): tvářit se n-m; n. pohled nepřítomný 3. nevědomý, nevědoucí: n. člověk, lid †4. takový, kt. není vidět, neviditelný: spraviti se n-m (Něm.); n. dárce (Erb.) neznámý; — zpodst. nevidomý, -ého m. slepec: ústav pro n-é, zpodst. nevidomo, -a s. neviditelno: uniknout do n-a (Šal.); → přísl. nevidomě: n. se dívat nevida; – kniž. n. působit neviditelně, nepozorovaně; → podst. nevidomost, -i ž. slepota: léčit svou n.