nevinný příd. 1. (v přísudku a v doplňku zprav. v tvaru jmenném nevinen, -nna, -nno) (~; v čem; čím; †na čem) jsoucí bez viny, bez provinění, bez úhony; neprovinilý: říkal, že je n-nen; byl uznán za n-ého, n-m; v tom jsem úplně n-nen; je n. na hříchu (zast., Hál.); n-nen jsem já krví spravedlivého tohoto (bibl.); na jeho rukou lpí krev n-ch 2. mravně nepokažený, neporušený (zvl. také pohlavně); svědčící o takovém stavu; čistý, cudný, bezúhonný: n-é děvče; n. mládenec; n-á duše dítěte; n-á láska, radost; přen. n-á sněženka 3. předstírající prostotu, zdánlivě prostý: lhát s n-ou tváří; n-é oči 4. expr. nemající, často zdánlivě, následky, důsledky, význam; nezávažný, nevýznamný, nezávadný, nedůležitý: věc sama sebou n-á; narkotika celkem n-á; n-á schůzka; otázka naoko n-á; n. žert; přísl. nevinně: je obžalován n.; n. někoho odsoudit; n. umírat; n. trpící děti; byl v tom docela n.; – mluvil n. jako dítě; – expr. n. se vyptávat; zprvu vypadala věc dosti n.; podst. nevinnost, -i ž.: n. obžalovaných nevina; – připravil děvče o n.; – expr. zdánlivá n. otázky