nevolník, -a m. (6. mn. -cích) (nevolnice, -e ž.) 1. (za feudalismu) poddaný člověk povinný svému pánu velkými robotami a dávkami, připoutaný k jeho půdě, s níž býval prodáván: dědiční n-ci; byla muži poddána jako n-ce 2. člověk něčemu, někomu zcela podřízený, na něčem, někom zcela závislý; otrok: n. kapitálu; n. alkoholu; n. vášně, → zdrob. *nevolníček, -čka m. (Neff)