neznaboh (nář. neznajboh Jir.), -a m. (mn. 1. -zi, -hové, 6. -zích) (-božka, -y ž.) ob. kdo nevěří po křesťansku n. po katolicku v boha, kdo popírá existenci boha; nevěrec, bezbožník, ateista: Turci n-i; byl kacíř, n.; -božský (*-božný Hol., *-bohý Arb.) příd. neznabohu vlastní, nevěřící v boha, popírající existenci boha; bezbožný, nevěrecký, ateistický: n-é knihy; n-é řeči; – n. člověk; → podst. -božství, -í s. nevíra v boha; popírání existence boha: výchova k n.