ničiti ned. (3. mn. -í) (co, koho) působit zmar, záhubu, konec něčeho, někoho, silně poškozovat; hubit, mařit: požár ničil úrodu ve stodole; armáda ustupovala ničíc síly nepřítele; rozbíjet, n., rozvracet vše staré; čmárá do knih a ničí je kazí; n. lesní škůdce; n. stopy; domlouvala mu, aby ji svým chováním neničil ○ předp. po-, z-; → nás. ničívati (o) bez předp.