nicota, -y ž. 1. vlastnost toho, kdo (n. co) je nicotný; nepatrnost, bezvýznamnost, bezcennost, malost, nicotnost 1: cítil svou slabost a n-u; n. tohoto světa, mravní n. 2. beznaděje, bezvýchodný stav; nic: naděje propadá se v n-u; radost i muka, vše v n-u pádí (Hora) 3. nepatrná, bezvýznamná, bezcenná, ubohá věc; nicotnost 2: nemluv o takových n-ách!; co udělal, to je n. 4. nízký původ: povznesl ho z n-y; → zdrob. k 2, 3 nicotka, nicůtka, -y ž.