nořiti ned. (3. mn. -í) 1. kniž. (co, koho kam) ponořovat, potápět, hroužit, pohružovat: n. nohy, ruce do vody; n. se do chladné vody 2. kniž. (co kam) vsunovat, vkládat: nořil prsty do vousů; s rozkoší nořil své bosé nohy do trávy; měkce nořil prsty do kláves; přen. n. zrak do minulosti 3. bás. (z čeho) vystrkovat, vysunovat: řada černých stromů své dlouhé větve z mlhy nořila (Zey.) *4. bás. (co) prolévat: n. slzy; — nořiti se ned. 1. kniž. (kam) potápět se, ponořovat se, hroužit se, pohružovat se, vnikat: slunce se pomalu nořilo do mořských vln; očima se nořil do hlubin lesa; – nořila se do četby celou duší oddávala se jí 2. bás. (z čeho) dostávat se z nitra na povrch; vynořovat se, objevovat se, ukazovat se: nymfy, jež z vln se noří (Červen); srp luny se nořil z modré mlhy (Vrchl.) ○ předp. po-, po- se, v-, v- se, vy- (povy-), vy- se (povy- se), za-, za- se; → nás. nořívati, nořívati se (o) bez předp.