noha, -y ž. (mn. 2. noh, 3. nohám, 6. nohách, 7. nohami; o lidských údech a o podobné dvojici mn. 2., 6. čast. nohou, 7. jen nohama) 1. končetina sloužící k pohybu (u lidí dolní): pavouk má osm noh; stát na jedné noze; skákat po jedné noze; dupat nohama; má velkou, malou nohu dolní část nohy (s chodidlem); sotva nohy vléci, mít těžké nohy obtížně, těžko jít; stát sotva na nohou být sláb, velmi unaven; hudba jde do noh láká k tanci; pivo jde do noh působí těžkou chůzi; vykročit pravou nohou, přen. šťastně; hodit něco někomu pod nohy, přen. expr. vrátit k přepracování, odmítnout; padnout někomu k nohám, přen. pokořit se prosebně; házet klacky pod nohy, přen. expr. dělat nepříjemnosti, působit zbytečně překážky, nesnáze; jít co n. nohu mine pomalu: šel, kam ho nohy nesly bez cíle; utíkal, co mu nohy stačily velmi rychle; vyskočit rovnýma n-ma rychle; skočit někam rovnýma n-ma rychle, bez uvažování; všecko bylo hned na nohou vzhůru; být celý den na nohou neodpočinout si; nevkročit tam ani nohou vůbec ne; postavit někoho na nohy pomoci někomu z nesnází n. uzdravit ho; postavit se na vlastní nohy stát se samostatným; stát na vlastních nohách; cítit pevnou půdu pod n-ma být jistý; všechno bylo hned vzhůru n-ma ve zmatku; obrátit vzhůru n-ma udělat zmatek; držet něco vzhůru n-ma obráceně; bránit se rukama n-ma všemožně; být jednou nohou v hrobě velmi sešlý; v nebezpečí smrti; hoří mu půda (koudel) pod n-ma jeho postavení je velmi ohroženo; je v úzkých, v nesnázích, v nebezpečí, je mu zle; vytrhnout někomu trn z nohy (čast. z paty) pomoci z tísně; vzít nohy na ramena začít utíkat; hovor. žít na velké noze nákladně; žít na volné noze volně; expr. stavět se na zadní nohy na odpor; zhrub. dělat, udělat někomu (dlouhé) nohy prohánět, prohnat ho; tahat někoho za nohu slibovat někomu něco a pak nesplnit; nedat si pro něco nohu za krk snést to, nezoufat si; lež má krátké nohy, daleko neujde (přísloví) vyjde brzo najevo; co není v hlavě, musí být v nohou (pořek.) zapomnětlivý se mnoho naběhá; zhrub. je to jako n. dobré, výborné; ob. expr. Kristova noho! (nabylo citosl. rázu); voj. k noze zbraň! povel k základnímu postavení; anat. část dolní končetiny pod kotníkem; med. plochá n. snížená, až vyrovnaná klenba chodidla; zool. kráčivé nohy (holuba); hrabavé nohy (slepice); skákavé nohy (žáby); plovací nohy (kachny); veslovací nohy (kormorána); kusadlové nohy (korýšů) 2. ob. zprav. ve spoj. ani n. nikdo: ani n. nepřišla; lidská n. sem zabloudí málokdy (Třeb.); kolem nešla ani živá n. (Rais) 3. ust. spoj. muří n. čarovný obrazec v tvaru pěticípé hvězdy nakreslený jedním tahem: přen. šifra, podpis, čmáranina: divné klikyháky a muří nohy, záznamy dluhů pašeráckých (Jir.); nář. stračka (Baar) 4. co něčím nohu třeba i velmi vzdáleně připomíná: bot. bršlice kozí n.; ježatka kuří n.; ptačí n. v. ptačí 5. spodek mající podobu nohy a sloužící jako podpěra; dolejší, spodní část něčeho: nohy u stolu; n. postele, skříně, svícnu; n. houby třeň (bot.); stát na hliněných nohou nemít pevné základy, být slabý; zeměd. černá n. černání stonku brambor 6. mn. nohy (u lůžka n. hrobu) strana, kde ležící člověk má nohy: stál v nohách (postele, hrobu); sedla si do noh postýlky †7. (délková míra) stopa: dřevo deset noh dlouhé (Wint.); zdrob. nožka v. t., nožička v. t., expr. noženka, nožinka, -y ž.