nora, -y ž. 1. v zemi vyhrabaná skrýš zvěře; mysl. chodba do takové podzemní skrýše: králičí n.; nory do brlohu jezevce; hlavní n. ústřední chodba liščího doupěte 2. expr. vůbec jáma, díra, sluj; hanl. špatné obydlí: černé uhelné nory; – uvelebil se na noc ve své noře