norma, -y ž. (2. mn. -rem) (z lat.) 1. pravidlo, jehož zachovávání je závazné, je nějak vynucováno, např. předpisy, zvykem, územ: n. společenská, mravní, životní; pro dětskou četbu není všeobecné normy; práv. právní n. státem dané pravidlo, předpis, zejm. pro jednání osob n. veřejných orgánů; jurisdikční n. (dř.) zákon o vykonávání soudní moci a příslušnosti; dispozitivní n.; ekon. závazný, technicky podložený předpis o prvcích výrobního procesu (lidské práci n. výrobních prostředcích), výrobku n. oběhu a distribuce; Čs. státní n. (zkr. ČSN); závazná n.; doporučená n.; výkonová, pracovní n. stanovené množství práce, kt. se vykoná za 1 hodinu, směnu n. jinou dobu; n. měkká, tvrdá stanovená příliš nízko, vysoko; zpevnit normu začít provádět pracovní úkol v kratší době, než bylo určeno normou; plnit, překračovat, snížit, zvýšit normu; filos. etické normy závazná pravidla mravního jednání; společenské normy pravidla společenských vztahů; absolutní normy metafyzicky pojatá pravidla jednání; jaz. jazyková n. soubor zákonitostí objektivně existujících v daném jazykovém útvaru v jistém období, pociťovaný kolektivem uživatelů jako závazný: kodifikace normy *2. normální stav, obvyklost, normálnost: uvést něco na normu 3. N. hvězd. malé souhvězdí jižní oblohy; — normový v. t., noremní v. t. normál, -u m. (6. j. -u, -e) (z lat.) 1. pravidelná, obvyklá míra, průměr něčeho, normální, obvyklý stav (zejm. také o obvyklém tělesném n. duševním stavu, o obvyklé úrovni vzdělání ap.): teplota nad (pod) n-em; vážit nad (pod) n.; vymykat se běžnému n-u; vod. dlouhodobý průměrný stav vody; meteor. normální hodnota: teplotní, tlakový n. 2. předpisy, normy, normálie: ekon. kalkulační n. stanovící celostátně platnou jednotnou cenu stavební konstrukce n. práce *3. (kdysi) normální škola: vybízel mě, abych šel na n. (Rais)