nos, -u m. (6. j. -e, -u) 1. vyčnívající část obličeje, tvořená z kůstek, chrupavek a kůže, ústrojí čichu: velký, malý n.; orlí n.; utírat si n.; popotahovat nosem; mluvit nosem; chytnout (popadnout) se za n., přen. ob. uvědomit si chybu; strkat n. do něčeho, přen. ob. expr. plést se do něčeho; mít dobrý n. dobrý čich, přen. ob. dobře předvídat; ten měl n.!, řidč. v nose (ob.) předvídal to, tušil to; utřít n., přen. zhrub. nedostat nic; bručet si, mumlat pod n. pro sebe; prší mu do nosu má nos se zdviženou špičkou; ob. něco mu přelétlo přes n. je pro něco nevrlý, dotčený, něco se ho dotklo; zavřít někomu před nosem právě před ním; ujet někomu před nosem v posledním okamžiku před příchodem; pozná ti to na nose hned to spatří, uhodne; vodit za n. dělat si šašky, klamat, balamutit; krčit, ohrnovat n. nad někým, něčím odmítat pohrdavě někoho, něco, pohrdat někým, něčím; odejít s dlouhým nosem s nepořízenou; nejde mu to pod n. není vhod, nelíbí se; nosit n. vysoko být pyšný; závidět n. mezi očima všechno; upřít n. mezi očima všechno, bez ostychu lhát; dát něco až pod n. všechno připravit; mít něco u nosu na dosah, velmi blízko; mít na nose hejla mít červený nos (od mrazu); vzít se za n. poznat svůj omyl, zastydět se; jít rovnou za nosem přímo dopředu; vidí si jen na špičku nosu má malý rozhled; udělat na někoho dlouhý n. výsměšný posunek; ob. expr. dát n. někomu, dostat n. od někoho domluvu, důtku, pokárání, zprav. úřední; věšet někomu něco (bulíky, hejla) na n. namlouvat mu něco, balamutit, obelhávat ho; zhrub. dávat si do nosu popřávat si; mysl. čenich psů a srstnaté zvěře: hledat s nosem nízkým n. vysokým (o psu) s čenichem při zemi n. zdviženým 2. výčnělek, výstupek, výběžek podobný nosu; nosec: n. střevíce, lodi; nevědět, kam pěnkava nosem sedá zobákem; tech. výstupek, nákovek, nálitek ap. k zajištění polohy, k přenosu tlaku, k uchopení aj.; n. klínu výstupek k zarážení a vyjímání klínu; n. kladiva klínová část kladiva; n. hoblíku přední rukojeť hoblíku; stav. n. tašky výčnělek, kterým se taška zavěšuje na lať; zdrob. nosík (ob. nosejk), -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích), nůsek v. t., nosíček (ob. nosejček), -čku (6. mn. -čcích, -čkách), expr. nosánek, -nku (6. mn. -ncích) m.