oasa [oáza], oáza, -y ž. (z řec. driv. eg.) místo v poušti s vodou a s bujnějším porostem: karavana dorazila k oáze; přen. pěkné místo v pusté, opuštěné krajině; příjemná doba v životě ap.: škola bývala na vesnici oázou kultury; těch několik dní bylo oázou v jeho životě; oasní, oázní, oasový, oázový příd.: o-ní, o-ové území