očistiti dok. (3. mn. -í, rozk. -sti, -sť, trp. -štěn, -stěn) 1. (též *občistiti) (co, koho) zbavit nečistoty, skvrn, cizích příměsků: o. si nehty, zuby, šaty, boty; o. ránu lihem; o. zeleninu; o. chodníky, trať od sněhu; občistil koníka (Něm.) 2. (co odkud) odstranit: o. bláto s bot 3. (co, od koho, čeho) zbavit nežádoucích prvků, živlů: o. krajinu od zločinců; o. stranu od oportunistů; o. jazyk od cizích prvků; o. myšlení od pověr a bludů 4. (koho, co od čeho, z čeho) zbavit viny, hříchu, podezření, navrátit čest někomu; ospravedlnit: o. někoho od viny; o. se z obvinění, nařčení; o. něčí jméno, památku; o. svou duši pokáním (náb.) vyzpovídat se, kát se; o. se před někým nabýt ztracené cti, bezúhonnosti v jeho očích, dokázat svou nevinu; o. svůj erb, přen. dobýt ztracené cti svému rodu, jménu; o. se bolestí, láskou mravně se obrodit, vykoupit; — ned. očišťovati, očisťovati