očitý příd. 1. vlastníma očima pozorující n. pozorovaný: o. svědek; o-é svědectví o věcech viděných na vlastní oči 2. řidč. očividný, zřejmý, jasný, patrný: o. úpadek; o-é nepřátelství; o-á pravda; o-á souvislost; obl. mor. je (bylo) to o-é (Mart., John aj.); → přísl. očitě: o. spatřit; – obl. o. chřadnout