očividný příd. kniž. 1. očima viditelný; zřejmý, patrný, zřetelný: o. důkaz; o-é známky mateřství; o. úspěch; o-á ztráta; o-é nepřátelství; o-á křivda, lež; je (bylo) o-é, řidč. o-o, že... 2. vlastníma očima pozorující n. pozorovaný, očitý: o. svědek (Mach.); o-é poznatky z pražských festivalových produkcí (Konr.); → přísl. -vidně (*očividno Heyd., Krásn.) zřejmě, patrně, zřetelně, vůčihledě: o. chřadnout; dítě o. roste; být o. rozrušen; přesvědčit se o. na vlastní oči, vlastníma očima; → podst. -vidnost, -i ž.: o. této pravdy; přesvědčující o.