ošklivý příd. (op. krásný, hezký, pěkný) 1. vzbuzující na pohled, vzhledem nelibost; škaredý, šeredný, nevzhledný, nehezký, nepěkný: o-á tvář; o. klobouk; o-á budova; o. člověk 2. vzbuzující nelibý dojem, nechuť, odpor; nepříjemný, protivný, odporný, ohavný, nepěkný, nehezký: o. pach; o. sen; o-é počasí; o-á vlastnost; o. čin; to je od něho o-é (jednání); povahově o. člověk 3. neslušný, hrubý, ohavný: o-á slova; o-á nadávka; říci něco o-ého 4. povážlivý, choulostivý, nebezpečný: o. případ; je to s ním o-é; o-á rána; → přísl. ošklivě: o. svraštit tvář; – vítr o. fouká; venku je o. ošklivo; o. se chovat; – mluvit o.; – vypadalo to s ním o.; k 2 ošklivo: je o. nevlídné, ošklivé počasí: někomu je (z něčeho, někoho) o. pociťuje odpor, nevolnost; je mi o. od žaludku nevolno; → podst. ošklivost v. t.