oštěp (†oštíp Vanč.), -u m. (6. j. -u) druh bodné zbraně k boji zblízka n. k metání: probodnout o-em; hodit o.; lovecký o.; sport. lehkoatletické náčiní ve tvaru tyče s kovovým hrotem: hod o-em; → expr. zdrob. *oštípek, -pku m. (Čech)
oštěp (†oštíp Vanč.), -u m. (6. j. -u) druh bodné zbraně k boji zblízka n. k metání: probodnout o-em; hodit o.; lovecký o.; sport. lehkoatletické náčiní ve tvaru tyče s kovovým hrotem: hod o-em; → expr. zdrob. *oštípek, -pku m. (Čech)