oželeti (3. mn. -ejí, -í) kniž. (*oželiti, 3. mn. -í, Ner.) dok. 1. (koho, co, †čeho) projevit žal, lítost nad někým, něčím; oplakat, politovat: nikdo mě neoželí; oželíš té chvilky (Sab.) 2. (koho, co) smířit se se ztrátou někoho, něčeho: oželela svého muže; lehce něco o.; o. ztrátu něčeho †3. odpykat: oželelsvouštědrotu (Tyl); — ned. oželovati