o II předl. I. se 4. p. ve spoj. se jménem 1. vyjadřuje těsný dotyk s něčím: zakopnout o práh; zazvonit lžičkou o tácek; popálit se o kamna; opírat se o hůl, rukama o kolena; brousit nůž o kámen; mrštit talířem o zem; co tam, to tam, o to hlavy nelam (přísloví) pro minulost se netrap; – zast. vyjadřuje dotyk po celém obvodu něčeho, kolem, okolo: o prst by ho ovinul (Čel.); pravou ruku ovine (děvče) o mou šíji (Herrm.) 2. vyjadřuje rozdíl při udávání míry: přerůst o hlavu; ustoupit o krok; vést v závodě o celé kolo; vystoupit o patro výš; o rok starší; zmýlit se o korunu; otočit o 180°; o poznání světlejší barva; o mnoho silnější než bratr; jít o dům dále; ust. spoj. o sto šest (ps. též ostošest) ve velké míře, mnoho, tuze; na Nový rok o slepičí krok (pořek.) je poněkud delší den než na vánoce; dal ho zkrátit o hlavu (zast.) popravit; expr. uniknout nebezpečí o vlas, o chloupek těsně, jen taktak; mít o kolečko víc být pomatený; sport. vyhrát o prsa 3. jako výraz vazby u sloves (a dějových jmen) růz. citových a volních projevů slouží k vyjádření růz. vztahů mezi dějem a jeho předmětem: bát se o místo; třást se o zdraví dítěte; strach o život; řidč. plakat o zemřelou matku (strach); pečovat o dobrou životosprávu; péče o dítě; starat se o nemocného; zájem o film; dbát o dobrou úroveň české knihy; nestojí o to; oč jde, oč běží?; což o to, o to nic je to nepochybné (péče, starost); snaha o národní očistu (Zápot.); usilovat o mír; pokus o sebevraždu; pracovat o dorozumění mezi národy; jednat o spolupráci (snaha, úsilí, práce); prosit o trochu vody; žádost o milost; požádat o ruku; ucházet se o dívku; tázat se o radu; hlásit se o slovo; volat o pomoc; upomínat o peníze (prosba, žádost); bojovat o existenci; boj o čas; spor o honorář; vsadit se o velké peníze (boj, zápas); ošidit o peníze; přijít o místo, o život; připravit o duševní rovnováhu; nouze o pracovní síly; ukládat někomu o život (zbavování, ubírání); dále v někt. spoj.: je zle o radu, je bída, je nouze o vodu ap.; ob. hádat se o kozí chlup o bezvýznamnou maličkost, malichernost; krev křičí o pomstu zranění n. zabití člověka vyžaduje pomsty II. s 6. p. ve spoj. se jménem 1. (blíže určeným číselným výrazem, označením míry ap.) označuje množství, velikost, rozsah: byt o dvou pokojích; báseň o čtyřech slokách; dopis o osmi stránkách; kružnice o poloměru 5 cm; předmět o váze..., o délce...; pole o výměře 2 ha; všude chléb o dvou kůrkách (pořek.); chodit o jedné košili být chudý 2. označuje prostředek, nástroj, pomůcku, za jejichž pomoci se děj uskutečňuje: chodit o berlích; skok o tyči; stoj o rukou; chodit o žebrácké holi žebrat 3. jako výraz vazby u sloves (a dějových jmen) růz. projevů myšlení, vědomí a úsilí vyjadřuje vztah mezi dějem a jeho předmětem jako jeho cílem: přemýšlet, uvažovat o koncepci díla; smýšlet, soudit přísně o lidech; naivní představy o lásce; snít o štěstí; o tom nepochybuji (přemýšlení); o tom vím; neví o sobě; být přesvědčen o něčí nevině; poučit se o chodu přístroje; slyšet, dovídat se o té novině; vědět o každém hřebíku (vědění); mluvit o svých zájmech; vyprávět o svých cestách; diskutovat o zajímavé otázce; informovat o nových knihách; psát o kulturních událostech; zápis o schůzi; zmínit se o něčem; mlčet o té věci; já o voze, a ty o koze (pořek.) mluvíme každý o něčem jiném; už o tom kohouti kokrhají kdekdo to ví, každý o tom mluví (sdělování); jednat o novýcn úkolech; rozhodnout o počtu účastníků; hlasovat o návrhu; řidč. pracovat o (čast. na) nové učebnici (jednání, práce); často v nadpisech O potřebě jazykové kultury III. s 6., řidč. se 4. p. v ust. spoj. se jménem 1. vyjadřuje časový údaj, (ve smyslu) v době něčeho: o půlnoci; čaj o páté; o vánocích; o žních; o prázdninách; o pouti; zast. o Štědrý večer (Rais); o Bílou sobotu (Zápot.) 2. naznačuje okolnost, za kt. se něco děje n. za kt. původce děje něco dělá: pracovat o hladu, o chlebě, o vodě; žít o bramborách; zůstat s někým o samotě; udělat něco o své vůli, újmě; v ust. spoj. pádit s větrem o závod; mluvit o překot; ob. pomlouvat někoho o všechno pryč neomezeně, neustále