občanský příd. 1. k občan: o-á svoboda; o-á povinnost; čestná práva o-á zaručená ústavou; o-á válka; o. sňatek uzavřený před státním orgánem, civilní (op. církevní); veř. spr. o. průkaz úřední průkaz o totožnosti a osobních poměrech občana; liter. o-á poezie kt. má přímý vztah k společenskému zápasu své doby; liter. hist. o-á činohra dramatický útvar z konce 18. st. připravující příklonem k tematice z měšťanského života vývoj realistického dramatu 19. stol.; práv. o-é právo soubor právních norem upravujících občanskoprávní vztahy (op. trestní); o. zákoník základní zákon v oboru občanského práva; hmotné právo o-é soubor právních předpisů, kt. upravují majetkové vztahy lidí ve společnosti; škol. o-á výchova (dř. nauka) předmět poučující o povinnostech a právech občanů, o státním zřízení ap.; o-á škola (za 1. republiky) dočasný název pro bývalou měšťanskou školu; hvězd. o. rok počet celých dnů potřebný k vystřídání všech ročních dob, obyčejný n. přestupný rok 2. nevojenský; civilní (op. vojenský, uniformovaný): o-é šaty; o-é povolání; o. zaměstnanec vojenské správy; veř. spr. o. zaměstnanec (veřejné bezpečnosti) neuniformovaný, civilní †3. měšťanský, buržoazní: o. blahobyt; o-á rodina; o-á třída (Ner.); → přísl. občansky; → podst. občanskost, -i ž.