obětavý, řidč. obětovný (*obětivý Podl., *obětovavý Havl.) příd. takový, kt. přináší nezištně oběti, nezištně pomáhá, pracuje, stará se ap., rád se obětuje: o. člověk, přítel, vlastenec, pracovník; o-á žena; o-á láska, péče nezištná, nesobecká; → přísl. obětavě, řidč. obětovně (*obětivě Jir.): o. konat práci; o. někoho ošetřovat; → podst. obětavost, řidč. obětovnost (*obětivost Svět.), -i ž.