obcházeti ned. (3. mn. -ejí) 1. (kde; co, koho) chodit kolem dokola, sem tam: někdo tu stále obchází; obchází tu jako lev řvoucí (bibl.) netrpělivě a se zlým úmyslem 2. k obejíti 1-6, 8: o. dvůr, pole, les; slunce obcházelo oblohu (R. Svob.); o. (čast. chodit) jako kočka okolo horké kaše; – žebrák obcházel dům od domu; o. dlužníky, pacienty; – s žádostí obcházel vlivné osoby; – očima obcházel pozorně žáky obhlížel; – obcházela ho hrůza, mdloba; zlé tušení ji počalo o.; – obcházel zdaleka bývalý příbytek; o. podstatu věci; o. zákon, zákaz, nebezpečí; — obcházeti se ned. řidč. k obejíti se: stěží se obcházeli bez cizí pomoci ○ předp. na- se; → nás. obcházívati (o) bez předp.