obchůzka, poněk. zast. a nář. obcházka, -y ž. (2. mn. -zek) 1. obcházení, obejití; chůze oklikou: o. zahrady, domu; – došel domů o-ou zacházkou, oklikou 2. chůze od místa k místu, od osoby k osobě; pochůzka: vydat se na o-u domu; byl unaven o-ou po výstavě; vrátit se z o-y městem; žel. pravidelná prohlídka traťového úseku, při kt. se ihned odstraňují menší závady, pochůzka 3. voj. hlídka n. jednotlivci konající kratší cesty za něj. účelem 4. zprav. mn. okliky (v řeči), okolkování, okolky: jak na něj opatrně jde, o-ou! (Jir.); mluvit bez obcházek (Křička); není času na o-y, upejpání (Svob.) drahoty