obchodník, -a m. (6. mn. -cích) (obchodnice v. t.) 1. (s čím; čím; †v čem) kdo provozuje obchod: o. s uhlím; o. plátnem; zast. o. v obilí (Něm.) 2. řidč. hanl. kdo využívá něčeho k svému hmotnému prospěchu; kšeftař (ob.): o. s vlastenectvím, se sportem; zdrob. obchodníček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)