obcovati ned. 1. (s kým) být ve styku; stýkat se, jednat 3: pověz mi, s kým obcuješ, a řeknu ti hned, jaký jsi (Havl.) 2. (tělesně) o. (s kým) souložit †3. (čemu) být přítomen, účastnit se něčeho: o. disputacím (Jir.); náb. obcování svatých duchovní spojení všech křesťanů živých i mrtvých skrze Krista; → nás. obcovávati