obdélník, -u, -a m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. geom. rovnoběžník s pravými úhly 2. plocha mající tvar obdélníku: zelené o-y polí; → zdrob. obdélníček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)