obdiv, -u m. (6. j. -u) (†obdiva, -y ž., Koll., †obdivení, -í s.) (nad kým, čím; pro koho, co) neskrývané uznání, zhodnocení, překvapení; úžas, obdivování, podiv: byl pln o-u nad krásou Prahy; měl nadšený o. pro svého učitele; vyslovit, projevit o.; budit o.; pohlížet s o-em (s obdivením Ner.) na něco; v. též odiv