obhájce, -e m. (5. j. -ce) (obhájkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) kdo obhajuje; obránce, zastánce, obhajovatel: o. vlasti; o-i Prahy; o-i míru; o. práva; o. obviněného; práv. o. ve věcech trestních osoba oprávněná hájit obviněného před trestním soudem, právní zástupce, advokát; sport. o. mistrovského titulu