obhájiti (†ohájiti) dok. (3. mn. -í, rozk. -haj) (co, koho, †čeho, †koho; co před kým, proti komu) provést obhajobu; uhájit, uchránit, ochránit: o. právo, čest, pravdu zachovat; o. přítele; svého jazyka obhájíme (Jir.); ohájím vlasť (Krásn.); o. svobodu před nepřítelem, proti utlačovatelům; o. kandidátskou práci; sport. o. titul mistra světa; — ned. obhajovati