objektivní [-ty- i -tý-] (*objektivný Šal.) příd. (z lat.) 1. shodující se se skutečností; týkající se objektu; věcný (op. subjektivní): o. fakta; o. metoda kterou docházejí různí badatelé k týmž výsledkům; filos. existující nezávisle na našem vědomí: o. skutečnost, realita; o. pravda; jaz. o. pořadí aktuálního členění výpovědi při kt. jádro výpovědi nestojí na prvním místě; liter. o. lyrika v níž je středem umělecký objekt, např. příroda (nikoli básnický subjekt); práv. o. právo právní předpisy samy o sobě, nikoli jako oprávnění urč. subjektu; o. daň vyměřovaná bez ohledu na subjektivní podmínky; fyz. o. měření při kt. velikost měřené veličiny posuzujeme podle jistého vnějšího účinku, nezávislého na smyslech 2. nestranný, nepředpojatý, nezaujatý, neosobní, věcný: o. člověk; o. posuzování; o. pozorování; — zpodst. *objektivno, -a s. kniž. objektivní skutečnost (K. Čap., Šal.); → přísl. objektivně: o. pozorovat, soudit; → podst. objektivnost, -i ž. objektivita