objeviti dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho) nalézt, odhalit něco, přijít, připadnout na něco, o čem se dosud nevědělo: o. léčivý pramen; o. zlato, poklad; Kolumbus objevil Ameriku; o. tajemství; v zástupu objevil známého; objevil v něm malířské nadání; Dvořáka objevil Brahms poznal jeho talent †2. (co, koho) dát najevo; projevit, vyjevit: básník objevil zvláštní talent k věci (Svob.); o. (sultánovi) pravdu (Krásn.); — objeviti se dok. stát se zjevným (často náhle, nenadále); ukázat se, vyskytnout se, zjevit se: tu se náhle objevil přede mnou; na jeho tváři se objevil úsměv; na obloze se objevily mraky; přítel se mu objevil v jiném světle; — ned. objevovati, objevovati se