obklíčiti dok. (3. mn. -í, rozk. -klič) 1. řidč. (koho, co) postavit se kolem někoho, něčeho; obstoupit, obklopit: děti obklíčily svého učitele; přen. náměstí bylo obklíčeno domy; najednou je obklíčila tma 2. (koho, co) s nepřátelským úmyslem ze všech stran obklopit; sevřít, oblehnout: nepřátelé obklíčili město; probít se z obklíčení; voj. obklíčení uzavření nepřítele ze všech stran, takže se mu znemožní ústup a spojení s vlastními vojsky 3. zast. a nář. (koho, 4. p.) sklíčit, stísnit: náhlým strachem obklíčen (Jir.); — ned. obkličovati