obklopiti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) postavit se kolem někoho, něčeho; obstoupit, obklíčit: děti obklopily učitele; policie obklopila dům; o. panovníka rádci 2. (co) rozprostřít se kolem něčeho: zahrada byla obklopena vysokou zdí ohrazena, obehnána, obemknuta 3. (koho čím) ve velké míře poskytnout někomu něco; zahrnout: byla obklopena láskou svých rodičů †4. (koho, 4. p.) sklíčit, stísnit: obklopily ji bolesti (Čel.); smutkem Toman obklopen (Čel.)