obléci dok. (j. 1. -leku, -leču, 2. -lečeš, 3. mn. -lekou, -lečou, rozk. -lec, -leč, min. -lekl, trp. -lečen), obléknouti, ob. oblíknout(†obleknouti Havl., Jir.) (min. -lékl, -líknul (ob.), trp. -lečen, ob. -líknut) dok. 1. (co komu, na koho) navléci na tělo (oděv ap.); odít: o. (si, na sebe) kabát, šaty, sukni; matka oblekla, oblíkla dítěti čistou košilku; rychle (si, na sebe) oblekl, oblékl zimník a spěchal ven; nevím, co si mám o.; o. si na záda ranec, nůši navléci, nandat: přen. oblékla na sebe upjatost (Čap.-Ch.): o. vojenský (zast. bílý) kabát nastoupit vojenskou službu (za Rakouska) 2. (koho, co do čeho, več) navléci někomu na tělo (oděv); ustrojit, odít: o. dítě; o. se do svátečních šatů; ruka oblečená v rukavičku (R. Svob.) 3. (koho, co) opatřit, zásobit oděvem; ošatit: oblékl všechny děti; nově se o. ○ předp. do-; — ned. oblékati, oblíkat