oblak, -u m. (mn. též s. 1., 4. -y, -a, 2. -ů, -k, 6. -cích, -kách) 1. shluk vodních kapiček na obloze, lehčí mrak: na nebi plují o-y; bílá o-a; létat nad o-y, přen. nereálně jednat, myslit ap.; přen. o. potáhl jasné její oči (Něm.) stín, zamlžení; žít v o-cích, nad o-y bez vztahu ke skutečnosti; je jako z oblak (čast. z nebe) spadlý udivený; meteor. útvar složený z nepatrných vodních částic vznášející se v ovzduší: o. dešťový 2. množství něčeho, co se ve shlucích vznáší ve vzduchu: o. páry, kouře, prachu, sněhu 3. hvězd. hvězdná o-a velká seskupení hvězd; Magellanova o-a dvě nepravidelné galaxie blízko Mléčné dráhy