obličej, -e m. přední část hlavy člověka (též opice); tvář: má hezký o.; viděli jsme tam jen cizí o-e lidi; ♦ expr. dělat o-e všelijak se šklebit; udělat dlouhý (kyselý) o. zatvářit se překvapením zklamaně (kysele); → zdrob. obličejík, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích) (†obličejek, -jku, Ner.), obličejíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.