obliba, -y ž. 1. přízeň (kt. někdo požívá u někoho), oblíbenost, popularita: nebýt v o-ě; těšit se všeobecné o-ě; dostal se do o-y u svého okolí 2. (v čem) zalíbení, potěšení, záliba: pohlížet s o-ou na něco; s o-ou vyhledával samotu; dělat něco s velkou o-ou; náš lid měl v nich (historických povídkách) o-u (Ner.)