obligátní příd. (z lat.) 1. odb. povinný, závazný, nutný, obligatorní (op. fakultativní): o. předmět vyučovací; o. nástroj; biol. o., neobligátní parazit, cizopasník; hud. o. hlas obligát 2. hovor. obvyklý, pravidelný, obyčejný: vypil odpoledne svou o. kávu; → přísl. obligátně: vyučovat o.; – hovor. chodíval o. na procházku; → podst. obligátnost, -i ž.