oblouk, -u m. (6. mn. -cích) 1. zakřivení do polokruhu; zaokrouhlení; pohyb po dráze připomínající toto zakřivení: její obočí se klenulo dvěma o-y; o. trati; obejít něco velkým o-em; v dálce se rozkládala širokým o-em malebná krajina okruhem; hrbí se mu záda do o-u; geom. část křivky ohraničená dvěma body; hvězd. denní (noční) o. (hvězdy) dráha hvězdy nad (pod) obzorem; těl. o-y pohyb, při kt. paže opisují dráhu větší než 90° a menší než 360° 2. něco zakřiveného do polokruhu: o. luku; o. mostu; o. podloubí; vítězný o. stavba (v podobě brány) na paměť vítězství; stav. zakřivená nosná konstrukce stropů, klenby, střech, mostů atd.: archit. gotický o.; lomený o.; hrotitý o.; anat. o. jařmový obloukovitá spodní spojka kosti lícní s kostí spánkovou; obratlový o.; elektr. (elektrický) o. trvalý elektrický výboj mezi dvěma nedotýkajícími se vodiči v izolovaném prostředí, provázený intenzívním světlem a vysokou teplotou 3. řidč. kruh: proskakovat o-em (R. Svob.); → zdrob. oblouček v. t.