obmyslný příd. k obmysl 1. kniž. lstivý, úskočný, záludný: o-á povaha, řeč; o. záměr; je to o. taškář; neobmyslné jednání 2. zast. zř. záměrný, úmyslný: o-é vypínání bolesti (Šim.); → přísl. k 1 obmyslně: o. smýšlet; práv. o. jednat ve zlém úmyslu tak, aby dosažení výsledku bylo přímo účelem jednání; → podst. obmyslnost v. t.