obojživelník, -a m. (6. mn. -cích) 1. obojživelný živočich: savci, ptáci, o-ci; zool. o-ci třída nižších obratlovců vázaných vývojem na vodu (např. žáby, mloci), Amphibia 2. hanl. povahově nepevný člověk přimykající se současně k dvojímu růz. prostředí, kolísající mezi dvojím názorem ap.: umělecký o. (Ner.); obojživelnický příd.: hanl. o. život (Dyk); obojživelnictví, -í s.: hanl. prospěchářství, kompromisnictví a o.