obouti dok. (1. j. obuji, rozk. obuj, min. obul, trp. obut, přech. min. obuv) 1. (co komu; co) navléci na nohy (boty ap.); (co nač) navléci (boty ap.): o. dítěti boty; boty mu byly malé a nemohl je o.; na nohy obul jen trepky; zř. o. rukavice na prsty (A. Mrš.) obléci; ♦ o. sedmimílové boty být rychlý 2. (koho, co do čeho, več) navléci někomu na nohy (boty ap.): o. dítě; o. se do holínek; rychle se obul; nohy obuté v červené punčochy (Mrš.); zř. o. se do rukaviček (Ner.) obléci si je; přen. o. koně okovat; slang. o. auto, kolo opatřit pneumatikami *3. (koho, co) opatřit, zásobit obuví: vždycky (za pomoc) obuju jednoho kluka (Maj.); — obout se dok. ob. expr. (do koho; *na koho, co) prudce, rázně se pustit do někoho; obořit se; (do čeho) důkladně n. s chutí se dát do něčeho, pořádně se vložit; dát se, pustit se: pořádně se obul do svého protivníka; – o. se do toho; — ned. obouvati, obouvati se